Skautský tábor 2016!

5. srpna 2016 v 12:50 | Ella Queen |  Diaries
Zdarec...něco originálního...lidi! to moc originální není,
ale co už

Dneska jsem si pro vás připravila článek o táboře, ale hodně věcí do něj nenapíšu. Prostě chci, aby to zůstalo na táboře. Jako třeba nějaké zážitky, nebo rozhobory s určitými lidmi. Doufám, že se nezlobíte, ale myslím si, že vy to moc dobře pochopíte. :)
Na konci článku bych chtěla...a nebo né, udělám to teď...na začátku článku vám ještě podám informace o tom, jak to bude o prázdninách dál s mojí aktivitou a mími články.

Věc se má tak, zítra jedeme na dovoloenou s maminkou na Šumavu a vrátíme se až za týden, pak jedeme k tátovi a tam na články moc času nebude, napadlo mě ale, že když to překonám, tak bych mohla dneska stihnout přednastavit pár článků do konce prázdnin. Uvidíme...
Podtstatné je, že už tu zase nebudu, no jo no. A to tyhle prázdniny to mám ještě mnohem míň nabité než ty minulé, ale stále toho je hodně. :D
Takže můžete čekat ještě nějaké články, ale nemusíte, přednastavím pozastavení a tam se to snad dozvíte. :D

V celém článku už samotný deníček z tábora. :)


Odjeli jsem 16. sobotu ráno, většina jela na kole, ale já kolo neměla, protože i kdybych ho měla, tak bych na něm nejezdila, protože mám nemocnou ruku... Je to strašný...chci zpátky svojí zdravou ruku, je to levá a já jsem levák, nemůžu jezdit na kole, koloběžce, dělat kliky, opírat se o ní, do pravého úhlu ji nedám...no to je jedno, prostě mám nějaké problémy s ručičkou mojí milovanou...
Rozloučila jsem se s maminkou, ale protože jsem věděla, že se uvidíme za dva dny, protože přiveze mojí sestru na tábor z jiného tábora, tak mi to nedělalo žádný problém, což je u mě velice neobviklé.
Dojeli jsme do tábora a už tam byli ostatní, kteří neměli kolo. Tedy malé děti, které jsem viděla poprvé v životě...říkám si: ,,No, bezva, další fakani." Jo, nemám ráda ty děti mezi 5-10-ti lety, damozřejmě né všichni jsou hrozní, ale alná většina je strašně rozmazlená a prostě nesnesitelná, kdybych byla vedoucí, už by se dětčičky domů maminkám domů nevrátily celé. MUHAHAHA!!!!
Na táboře nás bylo okolo 25-ti pěti, potom někdo musel odjet, ale někdo zase přijel, takže se to pohybovalo okolo té 24-ky. Když u nás přepávaly některé návštěvy, bylo nás 28, ale ty tam snad nidko neviděl rád, hlavně jedna ženská, pořád všechno věděla nejlíp a její povedený synáček nikdy nic neprovedl, ale spoň tedy podle ní.
To ale předbíhám.
Když mamka přivezla sestru, tak jsem sice nechtla aby odjela, ale nějak smutno mi nebylo, což je u mě OPRAVDU HODNĚ MOC divné. Normálně bych třeba i brečela...Asi holt stránu, protože tenhle rok jsem za žádnou cenu nechtěla, aby tábor skončil.

A teď taková malá vsuvka, jak tábor probíhal.
Spaly jsme v podsadových stanech.
(kdyby někdo nedej bože, nevěděl jak vypadá takový stan, tak si to vygůglujte)
Měli jsme nástupy a každé ráno a večer jsme zpívali Junáckou hymnu, jako za tarých časů, vy si řeknete: ,,To je je ale hrozný klišé a určitě je to trapný a děsná otrava" První tábor mi to taky trošku vadilo, ale teď v tom vidím určité kouzlo, které se nedá popsat slovy.

Večerka má být v 10, ale někteří jedinci si třeba povídají v jídelně do...ehm.. třeba do dvou do rána. :F
Jo, jednou jsem si taky povídala takhle dlouho.
V tomhle táboře se považuje krkání za umění a čím hlasitější a delší krk tím lepší, takže jsem se tam předháněly.
U prostřed noci jsme tam krkali na celé tábořiště...ehm, když to napíšu zní to opravdu hrozně, radši na to zapomeňtě.
Ale pořád jsme hlasitostí neměli na vedoucího, který sice není starý, ale má nějakou nemoc či co a jeo chrápání se rozkoádá od umívárky až k záchodům. (což je asi 100m) xD
Tak jsme kecali a já jsem šla spát v okamžuiku, kdy chrápal nejméně, jinak bych nemohla.
To ale ještě nic nebylo, když jsem já, dvě holky a ten vedoucí spali spolu pod širákem u stožáru, (stožár, kde vztyčujeme vlajku) tak jsme si řekly dbrou a on okamžitě začal hlasitě chrápat a já jsem spala hned vedle něj, takže fakt super. Naštěstí jsem usla rychle a když usnu, tak mě neprobudí ani bouřka.
Pak jsem spala v "típíčku" s jinejma holkama a zase tím vedoucím (hlavně si proboha nemyslete, nic úchylného, jelikož nás je tak málo, tak jsme tam všichni kamarádi, teda až na ty malé děti a nějaké vyjímky, jo a před dvouma rokama jsem byla taky hrozná a nikdo mě neměl rád) Tak jsem se ráno vzbudila a prohlásila: ,, Jé, vono prší!" A jedna holka chytla hroznej výtlem posléze jsem zjistila, že před chvílí to všude hrozně bouřilo a všichni se té bořky báli, jen já si klidně spím a když dobouří prohlásím, že prší, jako objev století. xD
A poslední noc jsme spaly v típíčku tři a když jsem si řekly dbrou noc, on zase začal chrápat, normální lidi, co chrápou, začnou chrápat, třeba až po půlhodině, ale né, on začne chrápat okamžitě! A na hlas!!! Naštestí jsem usla vcelku rychle, ale ta druhá holka se prý v noci probudila a ani mlaskání nepomáhalo a ona nemohla usnout. :D

Sice byla celotáborová hra, ale já si nejvím vybavuju jak jsme pracobvali, umývali nádobí, vařili, sekali dříví...a tak.
Před dvěma rokama bych brblala, ale teď jsem všechno dělala ráda. Teda umývání taková Pánve (ano Pánve s velkým P),
yž byla připálená, nebo brutaru po testovinách dá celkem zabrat. Vařilo se totiž na polňačce. (vojenská přenosná kuchyň-dvě velké "pánve", jedna nádoba na vodu a čtyři postraní nádoby
A brutar vypadá nějak takhle:





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ella Queen Ella Queen | Web | 5. srpna 2016 v 13:07 | Reagovat

Druhá část článku se neukládá i když jsem jí napsala celou znova, tak vám ji dám do komentů, protože jsem už zoufalá...ten blog.cz hrozně blbne...

(obrázek si vygůglujte-do komentu nejde vložit)
Na starosti jsem to měla jenom jednou, ale úplně to stačí, většinou jsem drhla připálené pánve. :D

Už ani nevím co říct, prostě jen, že mi tábor hrozně moc chybí, první dny po táboře jsem i brečela, ale když se ségra vrtátila ze soustředění a jeli jeli jsme za jednou kámoškou z tábora a všechno si připoměli a ona mi řekla, že ať nejsem smutná, že to uteče a tak, tak už mi je mnohem líp. :)Teď se těším na 14.srpna, kdy bude posezení a možná ojedem bourat tábořiště, což já uurčitě chci, i když se tam bude jenom pracovat, ale ráda pomůzu a hlavně chci bejt s nima. :)

A na závěr? Sblížila jsem se slidmi, se kterýma jsem se sblížit chtěla, naučila jsem se tolik neohrnovar nos nad nádobím a mám i nějaké kuchařské základy. A těším se na další skautské akce, teďka nejvíc na tu nejbližší a to 14.8.. :D
Tenhle článek mi dal energii, teda spíše radost ze vzpomínek a je mi jedno, jestli jste to celé přečetly, nebo ne, mě udělal radost jej jeho vznikem, a to mi stačí. :)

...

Jak už jsem se zmínila, zítra jedeme na dovolenou a možná taky udělám deníček, měje se krásně, užívejte každého dne
(mé jako já prvních 14 dní prázdnin) a ahoj!

A ještě jednou: UŽÍVEJTE PRÁZDNINY A NEMARNĚTE ČAS!!!

Vaše:Ella Queen

2 MH Zuzka MH Zuzka | Web | 5. srpna 2016 v 18:00 | Reagovat

Ohooo, přečetla jsem to celé!! O tom článku vím už dlouho, asi 15 minut po jeho vydání (a ano, samozřejmě jsem četla i tu část v komentu, ty problémy chápu, blogspot mě někdy taky vytáčí!), ale až před chvilkou jsem si přečetla tu deníčkovou část.

To krkání mě i při mé současné náladě přinutilo vykouzlit na tváři grimasu aspoň vzdáleně podobnou úsměvu. A ten déšť! :D Já jsem začala bouřky od těchto prázdnin zbožňovat!

Fíha, když to člověk přečte rychle, tak se to ani nezdá tak dlouhé.

Joo, ty děti naprosto chápu, já obecně nesnáším tak nějak celé lidstvo. :D Ovšem jsou jedinci (a není jich úplně tak málo... i když ty, které znám osobně... těch moc není), které mám vážně ráda. Ale celkově nenávidím dnešní společnost, když ji třeba vidím na bazénech a tak. Přijde mi to.. moc... realistické? Krutá realita. Prostě moc všední, obyčejné a neosobité. A tuctové. Jeden vedle druhého v mých očích nemají o moc jiný význam.. I středověk a novověk v knihách, filmech a seriálu The Musketeers mi často přijde zajímavější... i když konečný názor je zřejmě, že bych tam žít nechtěla, protože... chudoba, gilotina, popravy.... brrr. No, tím už jsem hooodně odbočila.

Tvé ruky je mi upřímně líto, protože si dokážu jen stěží představit, kdyby moje pravá ruka, jelikož jsem pravačka, byla třeba zlomená nebo bych s ní nemohla hýbat. ... Brrr.. to bych nemohla kreslit, plavat, hrát ping pong, badminton... Leda se to naučit levou rukou, ale kreslení.. uff. To ne.

Přeji ti, ať si zbytku prázdnin užiješ co nejvíc a máš se naprosto pohádkově, zasloužíš si to!

3 Crystal Crystal | Web | 5. srpna 2016 v 20:11 | Reagovat

Na skautskom tábore som tento rok bola tiež a je to úžasné! My sme ako celotáborovú hru mali knihy/filmy, jeden deň aj s Harrym Potterom, čo bolo úplne úžasné, v ten deň bol najlepší program, aj keď náš tím prehral. :D Milujem skautské tábory, ale len tie skautské. Mne bolo tiež za táborom potom smutno, proste bol úžasný. Nás bolo na tábore okolo 80, a to nerátam malé včielky a vĺčatá, ktoré mali tábor až po nás. No, bolo nás hodne. Mne za rodičmi nebolo smutno, vlastne si ani nepamätám, že by niekedy bolo, možno tie prvé tábory... v tomto smere moc citlivá nie som, neplačem, ani nikdy som neplakala pri žiadnej knihe ani filme... som divná, ja viem. :D Každopádne, želám pekné prázdiny. :)

4 Jana Jana | Web | 6. srpna 2016 v 13:33 | Reagovat

Skautský tábor mám za sebou, tak jsem četla jak divá, moc děkuju :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama