MLF: Future Nights 4.kapitola Stará kniha

15. srpna 2017 v 14:56 | Ella Queen |  My little pony: Future Nights
My little fanfiction-Future Nights
kapitola čtvrtá- Stará kniha

Smartgood vzbudila zima na kopýtka, ta krátká deka se jí zase vytáhla, v duchu zaklela, ale než se chtěla zase uložit ku spánku, podívala se na hodiny a zjistila, že za půl hodiny bude muset stejně vstávat.
Seskočila z postele, protáhla si hřbet a nasadila si na nos svou nejcennější věc-brýle. Obtížně si vyhřebelcovala hřívu, protože s holými kopýtky se to dělá opravdu špatně. Na konec své oháňky si připevnila sponku ve trvaru mašličky a na chvíli se ještě posadila.
Bylo třičtvrtě na sedm, snídaně pro Tendrelyovi měla být hotová v půl osmé.
Polekaně sebou trhla, když její periferní vidění zaznamenalo prudký pohyb vedle sebe. Usmála se, jak jí jen po takové době společného bydlení v tomto pokoji, může překvapit přítomnost jiného poníka.
Glitterwin by se takhle brzo nikdy nevzbudila, ani kdyby jí byla zima. Dostat jí z postele byl velmi obtížný úkol.
Tak si fialová klisnička povzdechla, protože věděla co jí čeká, jako každé ráno musí vzbudit svou přítelkyni.
Nahnula se nad ní a jemně s ní zatřásla, jak očekávala, nic se nestalo. Zkusila to podruhé a tentokrát mnohem hruběji.
Modrá klisna zahrabaná důkladně pod pokrývkami mohutně zamávala jedním křídlem a nesouhlasně zamručela.
Smartgood, ale věděla jak na spáče a nahlas pronesla: "Vstávej, vím že si vzhůru." odpovědí jí bylo jen další zamručení, teď ale se zdálo mnohem probuzenější a proto s klidným a vyrovnaným hlasem pronesla: "Jestli nebude mít naše paní čerstvé květiny na stole, najme si jiného poníka, který o tuto práci stojí... A že jich je požehnaně." dodala po chvíli.
Spáč se nepatrně zavrtěl a překryl si hlavu svými nezvykle většími křídly. Smartgood po chvíly pokračovala: "A ty budeš muset pracovat nejspíš na poli, budeš celé dny rýt v zemi tím svým velkým rohem a upadnou ti z toho křídla, protože se budeš muset neustále ohýbat a taky- "Dost!" přerušila ji Glitterwin.
Smartgood se s vítězoslavným výrazem narovnala.
Právě probuzený poník vstal a nedbale si rozčesala svou hustou hnědou hřívu a rozespale se dopotácel do koupelny na chodbě, tam si opláchla obličej a když došla zpátky do pokoje, sedla si s né moc šťastným výrazem na postel.
Její spolubydlící hned zaprotestovala: "Žádný takový! Musíme připravit snídani!"
Glitterwin se nechtělo, ale věděla, že má kamarádka pravdu a tak šla udělat vše potřebné.
Když Smartgood viděla, že je pracovní místo její kamarádky v bezpečí, vydala se za svými vlastnými povinnostmi.
Jako každý den prostřela na stůl, uvařila čaj a musela vymyslet co vlastně připraví k snídani. Rodina Tenderlyů byla zvyklá na snídani typu švédský stůl.
Po krátkém rozmýšlení připravila deset palačinek a mísu s ovocem. Říkala si, že by se to paní Lobel nemuselo líbit a tak radši přikrájela chléb a došla do sklepa pro kozí sýry.
Zamyšleně se dívala na prostřený stůl a pomyslela, co by za to daly jiní obyvatelé Equestrie.
Hodiny ohlásily třitčtvrtě na osm a nikdo si na snídani ještě nepřišel, Smartgood to nepřekvapilo, místo toho začala mýt nadobí a pískala si u toho nějakou píseň.
Přibližně o pět minut později zaslechla klapot kopyt. To někdo scházel z druhého patra do jídelního sálu.
Dotyčný nedošel ani ke stolu a venku se ozvalo: "Sobci! Prach obyčejní sobci! Tři nositelé rohů a místo toho, aby makaly na polích, válí se v hrádku! Nezasloužíte si takové pohodlí, vládnout by měl někdo jiný! Jste špína a nic než- Hlasité nadávání hrubého hlasu nečekaně vystřídal mnohem jemnější a melodičtější hlas: "Okamžitě nechte toho řvaní, nebo se neznám!" Smartgood si povzdechla a člen rodiny, na kterou ty nadávky byly mířeny stačil dojít až do kuchyně vedle fialové klisny. Byla to Nobel, nejvíce snesitelná z celé rodiny. "Co se to děje?" vypískla.
Místo odpovědi jí Smartgood pokynula směrem k otevřenému oknu.
Mezitím se ze zahrady začaly ozívat další hlučné protesty.
Pak se ozvala velká rána a dusot vzdalujících se kopyt, jak neznámý osočovatel utíkal.
Důvodem jeho náhlého úprku byla Glitterwin, rozpřáhla doširoka svá křídla a poté s nimi uhodila před sebe, tak, že ji to odhodilo mírně dozadu.
Mnohem hůř na tom byl ale křikloun, křídla ho udeřila do obličeje a s velkými modřinami a pusou plnou nadávek utekl ze zahrady.
Poté se, očividně velmi překvapená Glitterwin s rozvahou sebrala ze země.
Smartgood se beze slova podívala na Nobel a zjistila, že se tváří stejně překvapeně, jako ona samotná.
To už ale přicházeli do jídelny rodiče Nobel. Netvářily se zrovna dvakrát šťastně, ale očividně se nehodlaly urážkami nějak zabývat.
"Nobel, co děláš v kuchyni, vysvětlíš mi to, prosím?" Ozvala se jízlivým tónem její matka.
Nobel se místo odpovědi odšourala do jídelny a pozdravila matku i otce, otec jí mile odpověděl a matka pouze kývla a dali se do jídla.
V kuchyni mezitím stihla Smartgood umýt všechno nádobí, které použila, když připravovala snídani a vydala se do kuchyně, aby sebrala další použité nádobí.
Tenderlyovi snídali poměrně pomalu a tak se Marta rozhodla, že se půjde podívat na Glitterwin a zeptat se jí, co se vlastně stalo.
Zamyšleně šla po schodišti, když jí něco modrého srazilo k zemi. "Marto! Tady jsi!" Byla to Glitterwin se stále velmi rozčarovaným výrazem, teď ale vypadala šťastnější než předtím na zahradě.
"Aaah, neříkej mi tak! A nediv se, že si mě nemohla najít, já dělala snídani. Radši mi pověz co a jak si tam dole udělala." Vychrlila na ní sražená klisna.
Glitterwin se na ní podívala jako kdyby jí nerotumněla, místo námitek však spustila: "No...já nevím, přišel tam nějaký poník a vypadal nakvašeně, začal křičet-což si nejspíš nemohla přeslechnout-a já ho varovala, aby toho nechal, jenže nenechal, místo toho se na mě podíval výrazem, který mi nevěstil nic dobrého a nadával dál a začal se ke mě přibližovat, bála jsem se a udělala jsem jediné co mě napadlo, jako kdybych to ani neudělala já, byl to spís takový..." "Reflex?" Zkusila to za ní dokončit kamarádka. "Jo, přesně tak!" Horlivě jí na to přikyvovala Glitterwin.
"Nic takového jsem ještě nikoho s křídly neviděla udělat." Řekla zamyšleně Smartgood. "Ani já netuším, jak jsem to udělala, prostě jsem to udělala ale taky to-" Zarazila se uprostřed věty. "Co?!" Vyhrkla netrpělivě fialovější ze dvojice. "No, to...bolelo" Vysoukala ze sebe pracně Glitterwin.
Když si všimla kamarádčiného výrazu, nejistě pokračovala: "Jako kdyby se ozvalo dvojité křupnutí, prostě mi v každém křídle křuplo."
Smartgood na ní ještě chvíli vyjeveně zírala, pak pronesla: "Myslíš, že to zvládneš jestě jednou?" "To myslíš vážně ne? Víš jak to bolelo?! Navíc se- "Prosím, jen to můžeš opatrně zkusit, teď na to máš klid, můžeš to udělat opatrně, alespoň to zkus." Přerušila ji za účelem přemlouvání Smartgood.
Odpověďi se jí dostalo vzápětí, když Glitterwin opatrně začla rozthovat svá křídla, oči měla pevně zavřená a rty semknuté do úzké linky.
Opatrně otevřela oči a zjistila, že ji kamarádka s nadšením pozoruje.
"Tak co? Už to vypadá stejně?" Zeptala se. "Jo! Je to úžasný! Nadherný...kouzelný" vydechla Smartgood.
Z jídelny se ozvalo zaskřípění židlí a bylo jasné, že je potřeba uklidit po snídani, obě klisny vyrazily po schoden zpět nahoru a udělaly si jednoduchou snídani v podobě chleba s trochou kozího sýra, který zbyl po předešlých hodujících.
Když po sobě uklidily vydaly se každá za svou prací. Glitterwin otráveně ma zahradu a Smartgood a nadšením do třetího patra přerovnávat, zařazovat a opisovat knihy.
Zvědavost jí nedala a tak místo obyvklého přerovnávání začala hledat knihu o anatomii poníků, nebo cokoliv, co by jí mohlo dát odpovědi na její otázky, ohledně své přítelkyně.
Po dvou hodinách nahlédla z okna na zahradu a spatřila svou Glitterwin, jak zalévá zadní sad. Dnes se tvářila šťastněji než obyvkle. Možná za to mohl ten nový kousek co umí se svými křídly.
Smartgood se jemně usmála a pokračovala v hledání.
Po dalších dvou hodinách smetla příliš mnohu prachu z poličky najednou a pořádně si kýchla. Důsledkem bylo, že se naklonila dozadu a převrhla hromádku knih, když se jí nedostalo pevné opory, jíž očekávala, zavrávorala a spadla po zádech na zem.
Chvíli se zvpamatovávala pak si narovnala brýle a chystala se zvednout.
Její oko však opoutalo nenadálé zatřpycení, otočila se a rozhlídla se po podlaze. Nic neviděla, a tak se chystala zvednout po druhé a zase uviděla onen zlatý třpyt.
Nyní jí to opravdu nedalo a důkladněji rentgenovala očima podlahu, její pohled upoutala menší mezera mezi spárami dlaždic.
Zkoumala jí blíž a zazdálo se jí, že se zase objevil ten zlatavý lesk.
Několikrát klepla kopýtkem do té dlaždice a pozorně napjala svoje uši.
Znělo to až podezřele dutě a Smartgoodině zkoumavé a zvědavé podlaze to nedalo.
Udeřila do okraje dlažební kostky silněji a druhá strana se mírně nazdvedla.
Včas stihla strčit do malého otvoru špičku kopýtka a snažila se využitím svého kopýtka jako páky zvětšit onen otvor a po nějaké době se jí to skutečně podařilo.
S námahou posunula onu dlažební kostku stranou a její zrak upoutala kniha, která tam ležela.
Již na první pohled byla velmi stará a opotřebovaná. Byla celá šedlá až na jednu malou výjimku, na dolní straně obalu byl prapodivný zlatý znak. Dokola tam bylo umístěno pět různobarevných drahokamů a uprostřed ležel šestý.
Vytáhla knihu a zase na díru v podlaze umístila dlažební kostku.
Setřela z knihy velké množství pavučin a prachu a snažila se s ní zacházet co možná nejštrněji.
Chtěla jí otevřít a začít číst, když se od zdola ozvalo naštvané volání pana Tenderlyho. Už byl čas oběda a Smartgood neměla nic hotového, vydolování té staré bichle, jí očicidně trvalo mnohem déle, než si myslela.
Polekaně vyběhla z místnosti a modlila se, že Glitterwin nezapomněla na oběd stejně jako ona.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama